Z historie zdibského zámku

Detail rytiny podle kresby F. A. Hebera
z 1. poloviny 19. století
*

O zámku ve Zdibech se poprvé zmiňuje tereziánský katastr pod jménem vrchnostenský dům. Za stavebníka zámku bývá pokládán František Maxmilián Hartman z Clarensteinu (1700-1729), který nosil přídomek "na Zdibech". Od r. 1729 byl majitelem malostranský měšťan, směnárník povýšený do rytířského stavu, Jan del Curto z Morenbachu (1729-1768).

*

Zdiby spadaly po dlouhou dobu do historického Kouřimského kraje a tak je také zámek prezentován na Heberově rytině z počátku 19. století, která na své levé straně nese ještě slavobránu, snad postavenou při příležitosti průjezdu některého tehdejšího panovníka.

*

Poprvé se termínem zámek označuje až v josefiánském katastru. Koncem 18. a v prvé polovině 19. století se na zdibském zámku vystřídalo několik majitelů, z nichž se připomíná zvláště ruská šlechtična, hraběnka Asbassová.

*

Roku 1877 koupil velkostatek Zdiby spolu se zámkem Martin Stejskal, pražský podnikatel v pivovarnictví, od vídeňské banky "Credit Foncier", která jej měla v držení za účelem podpory "Volebního komitétu ústavověrných velkostatkářů". Od té doby byl zámek s hospodářským dvorem a polnostmi v majetku tohoto rodu, až do neblahé doby "Vítězného února" po druhé světové válce, kdy jim byl zkonfiskován a celá rodina se rozešla do různých koutů republiky, především do pohraničí.

Letecký pohled na zámecký areál ve Zdibech, cca z poloviny 30. let 20. století

*

V letech komunistického "spravování" se na zámku vystřídalo několik uživatelů. Zprvu zde byl státní statek, později zemědělské učiliště (v té době bylo podstatně přestavěno mansardové patro).Historickou ironií se stalo, že posledním uživatelem, (který na zámek vydal demoliční výměr kvůli jeho havarijnímu stavu, do něhož jej přivedla čtyřicetiletá ignorance), byl Státní ústav pro rekonstrukci památek. A tak jediným druhem, který v areálu zámku za bolševiků skutečně vzkvétal, byla neproniknutelná džungle bolševníku obrovského.

*

V devadesátých letech 20. století restituovali dědici zdevastovaný majetek. Ukázalo se přitom, jak hluboký byl úpadek, do něhož se zdejší klima dostalo. V ruinách se zde octly nejen hmotné statky, ale i etika a mezilidské vztahy. Bude třeba velkého úsilí k nápravě ve všech směrech.

 


Sládek Martin Stejskal se narodil 19. 10. 1816 v Záluží u Hořovic jako sedmý z osmi dětí, na gruntu, jež tato rodina měla v držení již po téměř dvě století. Vyučil se sladovnickému řemeslu v Berouně (výuční list z 19. 8. 1832).
V roce 1835 přišel do Prahy-Libně, a nastoupil do Siegertova pivovaru jako sládek. Později se stal "podstarším" a v roce 1843 najmul tento pivovar od pražské obce.
V témže roce se oženil s Marií Světovou (nar. 26. 9. 1824 v Libni). Mezi léty 1864-1871 byl starostou v Libni. Získal si velké zásluhy o tuto obec, obzvláště za války v r. 1866, načež byla po něm pojmenována ulice v Libni.
V r. 1853 koupil statek v Ďáblicích. V r. 1865 zakoupil dům č. 13 na Smíchově a v letech 1868 a 1869 také pozemky na Smíchově a postavil na nich domy čp. 295 a338. V r. 1870-71 postavil pivovar na Smíchově, kam se r. 1871 přestěhoval. Konečně v roce 1877 získal velkostatek Zdiby a později i statek a mlýn v Chodouni u Berouna.
V letech 1879-1885 byl zemským poslancem. Zemřel 23. 11. 1885 ve věku 69 let a je pochován v rodinné hrobce ve Zdibech. Jeho manželka Marie zemřela na Smíchově dne 6. 2. 1899 ve věku 74 let a je taktéž pochována ve Zdibech.V tomto manželství se narodilo devět dětí, z toho 5 synů a 4 dcery.

Reklama pivovaru "U čísla 1"

Druhorozený syn Jan pokračoval ve sládkovském řemesle a spravoval smíchovský pivovar "U čísla 1", který jeho otec založil. Podnik patřil mezi prvé závody u nás, které byly zařízeny na parní pohon. Varna měla kapacitu varu na 50 hl. až do první světové války, později byla přestavěna na var 100-125 hl. Dva roky před smrtí roku 1912 pivovar prodal nově ustavené společnosti smíchovských podnikatelů s názvem Občanský akciový pivovar.
Syn Josef (nar. 19. 3. 1857) se roku 1891 oženil s Karlou Kašparovou a ujal se hospodářství ve Zdibech. Z tohoto manželství se narodilo pět dětí, tři synové a dvě dcery. Josef Stejskal zemřel roku 1940, jeho žena roku 194.. a jsou pochováni v rodinné hrobce ve Zdibech, jakož i všechny jejich děti, které prošly většinou zvratových období 20. století.

K zajímavostem zámeckého areálu ve Zdibech patří, že se ze zdejšího pramene začátkem 20. století čerpala výtečná voda a lahve plněné touto "Zdibskou vodou" byly dováženy i do některých potravinářských obchodů v Praze.